Každý je způsobilý mít práva.

(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
 

(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
 

(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji pustit na svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
 

(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
 

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
 

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
 

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
 

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
 

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
 

(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
 

(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
 

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanové zákon.
 

(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.
 

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
 

(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
 

(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu voleného práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
 

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
 

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
 

Naši senátoři nezaváhali, nabiti příslovečnou nesmírnou občanskou odvahou a společenskou odpovědností, inspirování patrně Bismarckovým zákonem proti socialistům z 19. století a činností McCarthyho v Komisi pro vyšetřování neamerické činnosti z 50. let XX. století, navrhli zákon zakazující propagaci komunismu. Podle francouzského naučného slovníku Le petit Larusse illustré z r. 2001 komunismus představuje doktrínu prosazující zákaz soukromého vlastnictví ve prospěch vlastnictví kolektivního, slovník připomíná komunismus primitivních společností, ideje Platona, Morellyho, Mesliera, Babeufa, Tristana, Weitlinga, konečně Marxe a Engelse, kteří odlišují socialismus a komunismus. Komunismus uplatňuje zásadu "Každý podle svých možností, každému dle jeho potřeb".
Předkladatelé se takovými zbytečnostmi nezabývali, komunismus je ztotožňován s předlistopadovým politickým systémem, který je označován jako zločinný, nicméně samy myšlenky této doktríny jsou stále přitažlivé, dnes dokonce i pro mladé lidi a proti tomu se musí něco udělat. V diskusi, která se rozvinula i mimo senát, senátor -evangelický farář Bárta označil komunismus za křesťanskou herezi, tedy za bludařství křesťanského učení. Toho se týká můj skromný, leč upřímný příspěvek.
Semeništěm komunistické ideologie jsou, jak je obecně známo, apertokomunisté - otevření komunisté, na které je dobře vidět, píší do novin, mluví v parlamentu, v evropském dokonce v mnoha řečech, občas vystupují i v televizi, jejich strana se nazývá KSČM, naše bdělé bezpečnostní složky mají tuto organizaci pod kontrolou.
Mnohem větší společenské nebezpečí při šíření této zhoubné ideologie představují kryptokomunisté. Jméno pramení od toho, že se skrývají zejména v kryptách katolické církve a mezi členy KDU-ČSL Těchto se týká mé varující sdělení.
Křesťanské církve po staletí propagují v různé míře Ježíšovy satirické výroky zlehčující význam bohatství, zpochybňující nároky bohatých lidí na vstup do království nebeského (Matouš 19, 16-22, Marek 10, 17-31, Lukáš 6, 20-24, Lukáš 16, 13). Odtud byl a je už jen krůček ke sloganu "Proletáři všech zemí, spojte se!"
Nelze vylíčit, jak zámožné věřící taková hodnocení mrzí a zraňují. Lidé majetní, kteří jsou od starověku až do současnosti proslulí svojí užitečností, dobročinností, čestnými úmysly i příkladným jednáním, byli takto od počátku křesťanství po staletí po stránce etické zcela nespravedlivě segregováni. Například chodský rebel Jan Kozina nestoudně zval svého feudálního nadřízeného ne na světský soud, kde pochopitelně předtím prohrál, nýbrž na Boží soud, kde počítal s vítězstvím, kterého se rok po své popravě dočkal. Po česky řečeno, u lidí zámožných byla již předem zpochybňována jejich morální bezúhonnost. Je naprosto nepochopitelné, jak mohly takové výroky vůbec Ježíše napadnout; patrně žil od bohatých natolik odtrženě, že vůbec nepoznal jejich ničím nenahraditelné hodnoty, především mravní. Pokud ovšem někdo lační jako on na poušti a přátelí se s Janem Křtitelem, který se živil sušenými kobylkami a chodil polonahý v kožešinách, těžko pak může mít potřebnou toleranci k lidem, kteří mají o nějaký ten šesták víc ( Matouš 3).
Je zachycena situace, kdy se Ježíš zúčastnil svatby v Káni Galilejské, kde pořádající byl tak nuzný a neodpovědný, že neměl nakonec dost vína pro svatebčany. Být to nějaký boháč, nechal by ho Ježíš bez pomoci, a měl by pěknou ostudu. Jako syn tesařky projevil Ježíš třídní solidaritu a na prosbu své matky Marie vykonal první zázrak, proměnil vodu ve víno (Jan 2). Kam by se dostali vinaři, kdyby to tak dělal každý!
Evangelista líčí vypjatou příhodu, kde Ježíš vešel do chrámu, vyhnal prodavače a kupující z nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů. Je jasné, odkud si brali marxisté vzor, když schvalovali revoluční násilí (Matouš 21, 10-13).
Po staletí zámožní lidé marně usilovali o očistění své pověsti, narážejí dodnes na bariéru autority Ježíše Krista, který jako člen Trojice reprezentuje nedělitelnou autoritu nejvyšší, tedy Božskou. Podle takové logiky by Bůh dopustil vznik lidí zámožných, aby jim mohl přes svého syna Ježíše Krista seslat své pohrdání a zavržení.
To zdaleka nestačilo. Křesťanský ústřední spis Bible svatá obsahuje v souvislosti s prvými křesťany jasné výzvy k opovrhování mamonem (Matouš 6,19,-6,24), k preferování chudoby, propagují se společné večeře bohatých a chudých, vše ústí do propagace komunistické společnosti (Skutky 2,45), kde se lidé zříkají soukromého majetku. Pod vedením jednoho z přímých žáků Ježíše, jednoho ze zakladatelů církve, pravděpodobně prvého papeže, svatého Petra, byla mezi křesťany prováděna a šířena bezprecedentní sankční opatření, končící smrtí, která dotyčný apoštol uplatňoval vůči prvotním křesťanům, co se nechtěli soukromého vlastnictví vzdát (Skutky 4, 32-5,11).
Apoštol Pavel měl více rozumu, schvaloval třeba otroctví, ale je tvůrcem výroku "Kdo nepracuje, ať nejí" (2. Tesalonickým 3,10). O štvavém významu tohoto sloganu není pochyb, výrok se stal součástí komunistické marxistické ideologie, mimo jiné Komunistického manifestu .
V dalším spise Nového zákona, tzv. Apokalypse - Zjevení sv. Jana je zachováno množství původních, židovsko-křesťanských nenávistných výroků proti bohatství, proti přepychu nevěstky - kurvy babylonské, alegorii tehdejšího římského impéria. Tehdejší křesťanští, fanatičtí prognostici předpovídají zánik bohatství, přepychu, tedy hodnot, kterých si každý čestný člověk upřímně váží a o které usiluje. Taková proroctví - prognózy - předpovědi mohou pak být analogicky vztahované a zneužívané proti jakékoliv světové velmoci i v současnosti (Zjevení 18,1-24).
Ikonografie posledního soudu často zobrazuje odvádění bohatých všelijakými ďáblíky a satanáši do pekel, nikde nejsou podle těchto vyobrazení do pekel odváděni tuláci, žebráci a jiná odporná a nevzdělaná holota a chamraď. Pohled na taková, přiznejme, někdy umělecky velmi podařená díla může u vnímavých lépe situovaných daňových poplatníků vést ke kolizím, psychickým traumatům. Jsou to obrazy odrazující majetné od uskutečňování podnikatelských záměrů, na konci kterých se může výjimečně objevit i zisk. Strašení boháčů peklem narušuje tržní hospodářství, lidově řečeno neguje imanentní realizační trendy objevující se v průsečíku společensko ekonomické formace.
Další církevní osobnosti vychvalovali chudobu, odmítali sloužit mamonu, vyhýbali se přepychu, požitkářství, což vše ohrožuje přímo podstatu i soudobé tržní společnosti. Co by dělali zaměstnanci klenotnictví, parfumerií, módních závodů, lahůdkářství, dovozci značkových vín, raků a dalších užitečných hodnot?
Za všechny jmenujme svatého Františka z Assisi, obdivovaného papežem Janem XXIII. Dotyčný zběhl z funkce tlumočníka svého otce, úspěšného obchodníka a celý život zasvětil hlásání prostoty a chudoby.
Bohatým byl dáván za vzor rytíř, svatý Martin, když mečem rozetnul svůj drahý plášť, aby polovinou zakryl nahotu jakéhosi nuzáka, který se nedokázal o sebe řádně postarat. Každý svého štěstí strůjce! Ten trhan mohl chvilku počkat a sv. Martin mu mohl po někom poslat nějaké obnošené hadry. Úplně by to stačilo.
V českých zemích se hlásáním protikladu bohatství a chudoby smutně proslavil Mistr Jan Hus. Jeho štvaní zachycené v Postile vedlo později k husitské revoluci a společenskému rozvratu. Husův pomník není třeba bourat, možno ho za vedení profesora Knížáka citlivě přestavět například na sochu Lomikara, osobnosti s příkladným vztahem k tehdejším chodským sedlákům - dnes mimořádně prosperujícím farmářům.
Naštěstí panovníci a vedoucí činitelé evropské společnosti se takovými výstřelky neřídili, Meslier píše o rozumných kardinálech, kteří vše brali jako pohádku o Ježíškovi, na které se dá dobře zbohatnout.
Bohužel tito intelektuálové v purpuru nemohli zabránit tomu, aby lidé nevzdělaní a zbrklí nezačali brát křesťanství doslovně. Mírnější z nich mohli za klášterními zdmi, separováni od ostatních, zcela svobodně praktikovat nejrůznější asketické praktiky, zřeknout se majetku, žít ve vědomé chudobě.
Horší bylo, že někteří křesťané do klášterů nevstupovali, a byli schopni pro své radikální názory jít do konfliktu. Vadila jim zcela nepochopitelně třeba robota, nevolnictví, dlouhá vojenská služba atd. Mimo husity jmenujme valdenské, účastníky německých selských válek, hugenoty a jiné heretiky. To vše bylo laboratoří při tvorbě marxistických názorů na třídní boj.
Smutně se proslavil Petr Chelčický, obchod bral za loupež, vzal doslova přikázání desatera Nezabiješ, odmítal války a vojenskou službu, v Rusku se k němu hlásil hrabě Tolstoj. Dnes propagují pacifistické rejdy Svědkové Jehovovi, říkají si bratři - nejsou to ve skutečnosti kryptosoudruzi?
Uvnitř některých sekt se realizovaly vysloveně komunistické představy o uspořádání společnosti. Podnikatelé ukládající kapitál do habánské keramiky netuší, že tyto drahé nádoby s renesančními motivy vznikaly v tehdejších komunistických dílnách novokřtěnců - Habánů.
Karel Marx v 19. století zcela nepokrytě mluví o křesťanském komunismu, vadila mu víra v Boha, komunismus mu pochopitelně nevadil ani trochu.
V současnosti existují i v naší zemi křesťanské komunity, sdružující se na podkladě komunistických idejí, jsou to vzpomínané kláštery, kam novicky a novicové dobrovolně odevzdávají svůj majetek. Platí se darovací daň? Při úmrtí se platí daň dědická? Nechtějme pomyslet, co by se stalo s tržním hospodářstvím, kdyby si tak počínali všichni vlastníci - daňoví poplatníci a jaké otřesy by to vyvolalo na burze.
Po řadu let u nás pozorujeme, jak vysocí církevní katoličtí hodnostáři se snaží za používání antikomunistických argumentů co nejvíce rozhojňovat církevní majetek. Tento majetek nemá individuálního vlastníka. Účel světí prostředky, antikomunistická rétorika napomáhá komunistickým formám vlastnictví katolické církve.
Je-li tento majetek spravovaný katolickou bankou svatého Petra s formou vatikánského státního kapitalismu, pak by bylo vše v pořádku, ale je tomu tak opravdu, nejedná se o globalizovaný kryptokomunismus? Bude třeba se kardinála Vlka na tyto věci majetkové, které jsou mu vesměs cizí, občas přeptat; věříme, že podá uspokojivé vysvětlení. Kryptokomunistický majetek by měl být urychleně privatizován, což prozíraví církevní představitelé občas dělají.
Vysoce postavení duchovní katolické církve se hájí při nařčení z hamižnosti tím, že peněz by užívali na charitativní činnost. To je nesmysl, co by potom dělala katolická Charita, jaké možnosti, jaký prostor by pak měli zámožní křesťané pro provádění křesťanských činů dobročinnosti a milosrdenství, kdo by pečoval o vdovy a sirotky katolických misionářů? Jak by bohatí mohli při posledním soudu prokazovat své nároky na lidské spasení?
Židé na tom nejsou v tomto směru o nic lépe. Ministrovi zahraničí Svobodovi doporučujeme, aby podobně energicky jako proti Kubě postupoval i proti Izraeli a zasadil se tam co nejdříve nejen o zrušení kibuců, ale i o to, aby tyto komunistické experimenty byly veřejně pranýřovány. Přitom se Izrael bratříčkuje s USA! Židé by se měli poučit, jak se u nás zatočilo se Slušovicemi. Proč ministr Svoboda zamlčel, že Fidel Castro, na kterého stále nasazuje, prošel jezuitskou školou?
Z hlediska chystaného zákona bude třeba si posvítit na svrchu jmenované biblické texty. V ekumenických vydáních se leckde provádějí úpravy, aby Písmo bylo srozumitelné i dnešnímu čtenáři. Při té příležitosti lze rozumně provést změny textů, které jednou provždy zbaví katolickou církev nebezpečí kryptokomunismu..
U takzvaného desatera přikázání Nezabiješ vypustit, případně doplnit. Při válkách proti suspektním vlastníkům zbraní hromadného ničení, při bombardování měst, při používání napalmu letec nemůže za to, že v místě dopadu bomby či rakety se vyskytli lidé.
Přikázání o svěcení sedmého dne zrušit, eventuálně vypustit zmínku o odpočinku hovad. Dodržování přikázání by znamenalo nejen zákazy práce v supermarketech, ale i nedělních dostihů, drožkářských projížděk Prahou, jezdeckého póla a podobně.
Výrok modlitby - otčenáše "Chléb náš vezdejší, dejž nám ó Pane" (Matouš 6,11) je vhodný jen pro největší nuzáky a bezdomovce, lidé majetní by zase vyšli zkrátka; proto pro ně modlitbu změnit: "Dopřej mi, Bože, hojnosti peněz, abych si mohl kupovat nejluxusnější předměty."
Karel Marx kdysi napsal, že čím více člověk získává fetišistický svět majetku, tím více ztrácí skutečný svět, svět mezilidských vztahů. Lze doufat, že po schválení připravovaného zákona bude hlásání podobných štváčských provokací navždy zamezeno.